STRUČNÁ HISTORIE OBCE VELKÝ OŘECHOV

Velký Ořechov patří k nejstarším osadám na Luhačovicku. Poprvé se jméno obce vyskytuje v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141, ve které jsou vyjmenovány církevní majetky na Moravě. Tehdy patřila osada arcijáhenskému kostelu ve Spytihněvi.

Další spolehlivé zprávy se objevují až v 2. pol. 14. století. Tehdy patřila vesnice (jmenovaná vždy jako „Ořechové“) k drobným vladyckým statkům. V té době byl Velký Ořechov rozdělen mezi několik drobných šlechticů. Všechny části pro sebe postupně získal Mikeš z Malenovic a Podhradí, ten obec sjednotil a r. 1407 podstoupil Zikmundovi z Honbic. Tento rod se tu usadil a natrvalo převzal jméno Ořechova do svého rodového příjmení: Ořechovští z Honbic. Ti ořechovský statek rozšířili přičleněním několika okolních vsí a zřejmě i založili tvrz, která se výslovně připomíná až r. 1500. Od konce 15. století v průběhu následujících pěti desetiletí ves patnáckrát změnila majitele.

Vlastnické poměry na ořechovské tvrzi se ustálily s příchodem rytířského rodu Prakšických ze Zástřizl kolem r. 1530. Kvůli dluhům byli Prakšičtí nuceni po padesáti letech rodový statek i se čtyřmi vesnicemi, tvrzí, dvorem a pivovarem prodat. Potom Velký Ořechov mnohokrát změnil majitele, až byl konečně prodán r. 1652 hrabatům Kounicům. Tímto zanikla samostatnost ořechovského statku a poklesl význam, který v regionu měl, protože Kounicové ho připojili ke svému rozsáhlému uherskobrodskému panství.

HISTORIE FARNOSTI A KOSTELA

Farnost se na Velkém Ořechově připomíná poprvé už kolem r. 1380. Fara byla v obci již koncem 14. století, zanikla však za husitských válek.O původním kostele nevíme téměř nic. Stál na místě současného kostela, historicky se uvádí r.1389, koncem14. století vyhořel.

Zakladateli farnosti mohli být Honbičtí, čímž by se vysvětlilo zvolení sv. Václava za patrona, neboť jejich rod pocházel z Čech.

Dosazování kněží na fary v dřívějších dobách řídili majitelé panství. Také otázka vyznání poddaných zcela závisela na jejich vrchnosti. Katolická víra byla vystřídána novoutrakvismem. V Ořechově působil r. 1557 kněz Dalibor, který podával podobojí.

Ořechovská farnost byla a je rozsáhlá. Za dobu svého trvání se měnil počet přifařených obcí. Až do roku 1940 patřily do farnosti také Březůvky a Pašovice. V současnosti se farnost skládá ze sedmi vesnic: Částkov, Dobrkovice, Doubravy, Hřivínův Újezd, Kaňovice, Kelníky a Velký Ořechov.

Farní kostel sv. Václava stojí uprostřed vesnice na vyvýšeném místě asi 377m nad mořem. Byl postaven za Dominika Ondřeje Kounice (*1654 + 1705) na místě starého kostela. Osoba architekta není známá, předpokládá se osoba z okruhu nebo pod vlivem tvorby Domenica Martinelliho.

Okolnosti stavby kostela a „zvláštní události“ zapsané v Inventáři kostela a fary P. Františkem Chudáčkem r. 1890:

„Válka třicetiletá dolehla veškerou tíží svou na farnost naši … Vyznání víry bylo snad příčinou, že komise zemská po válce třicetileté na celém okresu Brodském r. 1656 – 1671 naši farnost nejvíce poškozenou nalezla …

Že kostel i fara bez pohromy nezůstaly, dá se vším právem souditi. Ano, zdá se nám, že zničený kostel, fara, škola i zámek čekaly zcela nového postavení. Potřeba nového a většího kostela nastala i tím, že farnost byla zvětšena, lid reformací zase sjednocen u víře katolické a rozmnožen. K nové stavbě nemohlo pro bídu ihned dojít, až za nového pána Dominika Ondřeje Kounice. Ale tu se přihnali r. 1663 Tataři, všechno v okolí, ale zvláště na Brodsku vyplenili a vypálili. Velký Ořechov byl sice požáru ušetřen, ale 25 lidí bylo tu přec dílem zabito, dílem do zajetí odvedeno. A neminulo ještě ani 20 let a byli (1683) tu zase Turci, kteří Dominikovi Ondřejovi zase velikých škod způsobili. Nicméně příjmy jeho zase brzo se zlepšily, takže ku rozsáhlým stavbám na Velkém Ořechově přistoupiti mohl. Tehdá vystavěn znova nynější náš chrám Páně asi mezi r. 1682 – 1690. Poté prožívala farnost naše dlouhou dobu pokoje. Za panování císaře Josefa II. dožila se však změny. Biskupice byly r. 1783 vyfařeny i vyškoleny do Luhačovic, Pašovice vyškoleny do Prakšic a Kaňovice vyfařeny i vyškoleny od Pozlovic a přiděleny sem.

Hřbitov kolem kostela byl zrušen a na pozemek Padělky přeložen. Tam odtud byl pak později přeložen na místo nynější.

Velmi citelná pohroma stihla kostel, faru i celou ves naši r. 1791. Dne 14. srpna toho roku vypukl v samém sousedství fary strašný požár, který nejen faru, ale i školu, kostel a skoro celou osadu v popel obrátil. Na faře shořely všechny knihy a listiny k nemalé škodě pro historii naši. Na kostele chytla napřed šindelová střecha na boční lodi a od ní celá budova. Zvony byly však zachráněny. Roky 1812 –1818 byly velmi nešťastné. Zprvu veliké průtrže mračen způsobily zátopy vesnic Důbrav a Újezda Hř., kde i 2 životy lidské za své vzaly a celá osada zničena byla. Mokrá léta na to přivodila velikou neúrodu a neslýchanou drahotu …

Na den sv. Andělů strážných r. 1821 byla zde strašná vichřice, při níž bylo pozorováno slabé zemětřesení. Tehdá dostal strop chrámový dosavadní trhliny. R. 1831 byla tu zase povodeň, r. 1832 cholera, r. 1840 ve svátky svatodušní nevídaný příval s krupobitím zejména na Velkém Ořechově. Roku 1848 nastala doba přeměny desátku farářova a zrušení roboty. Obé výkupem na nynější stav peněžitý převedeno bylo.

R. 1866 byla tu zase cholera, r. 1889 veliké sucho a r. 1890 neslýchané krupobití, které v Důbravách a na Březůvkách všechno úplně potlouklo.“

Pohled na kostel roku 1899.

Rok 1915.

80. léta