Maria se vydala na cestu za svou příbuznou Alžbětou, která počala ve svém stáří a o které se říkalo, že je neplodná. Když vešla do Zachariášova domu, Alžbětu pozdravila. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně, byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: "Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! (Srov. Lk 1,36-42, celý text naleznete zde)
Marie, matka Ježíše, je někdy vnímána jako pasivní člověk, pouze přijímající Boží vůli.
Avšak Bible nám ji představuje jinak – jako odvážnou a aktivní mladou ženu. Přestože byla teprve náctiletá, rozhodla se vydat na nebezpečnou cestu za svou příbuznou Alžbětou. Tato cesta nebyla jen pouhou návštěvou, ale krokem vycházejícím z její hluboké i matoucí zkušenosti s Bohem. Po setkání s andělem, který jí oznámil, že počne spasitele – Ježíše Krista a po přijetí tohoto Božího plánu se Maria rozhodla jednat. Už nečeká, až se věci stanou samy od sebe, ale aktivně hledá odpovědi na své otázky, a vydává se cestou, na kterou ji Bůh povolal.
Maria dobře znala příběh Alžběty a Zachariáše. Věděla, že tito manželé po mnoho let marně prosili Boha o dítě. Prožili dlouhé období, kdy „Bůh mlčel“, ale přesto mu zůstali věrní. A právě proto k nim Maria přichází – ne s hotovými odpověďmi, ale se svou vlastní nadějí, otázkami a hledáním. Touží slyšet svědectví těch, kteří zůstali Bohu věrní i navzdory zklamání a dlouhému čekání. Maria nevyhledává pohodlí lidí, kteří žijí v klidu a jistotě zajištěného a bezstarostného života, ale obrací se k těm, kteří zakusili bolest a zmatek „Božího mlčení“, a přesto neztratili důvěru.
A je to právě Alžběta, dříve neplodná žena, a její ještě nenarozené dítě, kdo jako první rozpoznávají, že tato mladá, neprovdaná dívka pod svým srdcem nosí Mesiáše.
Kým jsem já v tomto příběhu?
Jsem spíše Alžbětou, která za sebou vidí zdánlivě promarněné roky? Možná stále nevidím plody, za které jsem se modlila, a přesto se snažím důvěřovat Bohu, mluvit s ním a hledat jeho vůli, i když mu nerozumím?
Nebo jsem Marií, která sice nese velké Boží požehnání, ale zároveň čelí nebezpečí a nejistotě? Možná jsem prožila silnou zkušenost Boží přítomnosti, ale teď mám pocit, že „anděl odešel“ a já musím jednat a rozhodovat se sama, bez jasného vedení.
Ať už se cítím blíže Marii nebo Alžbětě, jedno zůstává jisté: „U Boha není nic nemožného.“ Moje situace, ať už ji nyní chápu jakkoli, může mít či dostat hlubší smysl.
I tam, kde nyní vidím zklamání nebo nejistotu,
může Bůh působit
a přivést mě k naplnění,
které překoná vše,
co jsem si kdy dokázala představit.
Jeho milostí
se může v mém životě zrodit něco velkého,
co dalece přesáhne
mé vlastní naděje a očekávání.
*************************************************************************
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.